[1]Po cestě na Živohoštský most, na louce u obce Křeničná, tam u té křižovatky, kde se na most jede doleva, jsme viděli krávy. Stádo krásných krav leželo v trávě, pak se pomalu  posunovalo po louce, spolu s telaty a koňmi vytvářela zvířata skupiny. Nikde kolem ani živáčka, do poledního ticha doléhalo jen cvrkání cvrčků z mezí. Co jsme si o tom pomysleli?

[2]

Nepomysleli jsme si o tom vůbec nic. Byla to chvíle, ke které nás nikdo nenutil zaujímat postoj, otevřít se, sdílet ji nebo dělat další nenormální věci Tam na té pastvě u ležících krav nám žádný politik nevyhrožoval, co s námi provede  pro naše dobro, jak to nyní politici činí každý den. Žádný novinář nevyzýval k veřejným divadelním procesům se sabotážníky, zaprodanci a zkrachovanci, jak to nyní někteří činí. Nikdo nám nepsal, že budeme viset za svůj názor, nikdo tam nevykřikoval, žádný ctihodný občan ba ani soudruh se tam nerozčloval.

Tak jsme tam tiše stáli a mlčky zírali na krávy a krávy zírali na nás. Nikdo po nás žádné stanovisko nechtěl, a proto nehrozilo nebezpečí, že ztratíme přátele a budeme zklamáni, tak jak už mnohokrát. Mlčky jsme se dívali a uzavřeli se do sebe. Tam na louce u těch krav jsme se ocitli v roce 1984 a pomalu se blížíme k roku 1972.

ire