Názor: Na Slapském jezeře je sníh a mráz jako na Atlantiku. Možnost trénovat na emigraci před rozvíjejícím se fašizmem

Kdo už má plné zuby českých komunistů a fašistů, a proto uvažuje o emigraci do některého státu na pobřeží Jižního Atlantiku, má v těchto dnech a týdnech možnost trénovat jachting v mrazu a sněhu na Slapském jezeře. Počasí je zde přibližně stejné jako na jihu Chile. Fotografie jsou z poloviny měsíce. A uvnitř k poslechu Radio Naval Chile. A také fotka závodníka Vendée Globe, který jede na zasněžené lodi.

Je zřejmé, že čím dál tím více lidí nebude chtít žít v postupujícím českém korporativismu neboli fašizmu, kdy se živnostníci stávají prostřednictvím tuhých regulací a dozoru zaměstnanci státu za svoje vlastní peníze. To je čistý fašizmus, jak je tento režim historiky a ekonomy popsán a jak byl v 30. letech minulého stolení v mnoha zemích jako legitimní přijímán.

Chile je pro jachtaře ideální země. Nejen kvůli nádherným jachtařským resortům na západním pobřeží, ale rovněž kvůli tradici třídy Pirát, kterého tam dovezli Němci. Chile dnes rozvíjí jachting okruhový i oceánský. Partnerem Španěla Guillermo Altadilla v posledním závodě kolem světa Barcelona World Race byl José Muňoz, který vyrostl a je členem jachetního oddílu Armády Chile, která hlídá Mys Horn a největší vodní plochu na světě až k Antarktidě. Také o tom pojednává náš film Borci z Barcelony, kde jsou na konci záběry Armády Chile. Chile se rovněž účastní závodů pacifické regaty historických lodí. A konečně, Armáda Chile námořníkům prostřednictvím Radia Naval vysílá na Pacifik opravdové osmdesátky.

V současnosti je jihovýchodním pobřeží Chile stejné počasí jako na Slapském jezeře. Na Jižním Atlantiku mrzne a sněží. Tato fotografie je  z 15. ledna, den poté, co maďarský závodník Nandor Fa objel Mys Horn v nejobtížnějším sólo závodě bez pomoci kolem světa Vendée Globe. Na palubě veze sníh a led. Pokud by chtěl někdo zkusit jachting na jihu Chile, má možnost vyjet s plachetnicí nyní na Slapské jezero do mrazu a sněhu.

Důvodů  pro opuštění České republiky je ovšem dnes více. Stejně jako ve 30. letech minulého století se stává hrozbou  Německo a Itálie, které na své území dovážejí statisíce většinou negramotných lidí neznámého původu z Afriky a Asie, které ovšem poté opět z neznámých důvodů chtějí přesouvat do jiných států.. Těm statisícům individuí, kterým se rozhodly vyplácet státní renty za pobyt na jejich území, například  někteří němečtí úředníci radí, aby za tyto peníze žili v České republice.

Pro ty, kteří se nemohou bránit, ale stále mají schopnost začít jiný život jinak a jinde, přichází v úvahu odejít do vnitřní nebo vnější emigrace. Tak, jak tomu bylo před komunizmem a ještě dříve před evropským fašizmem ve 30. letech. Lze předpokládat, že stejně jako v komunizmu a fašizmu odcházeli ti nejodvážnější a nejlepší, bude tomu tak i nyní. Emigrace z ČR byla vždy zveličována, Češi se nikdy žádného stěhování národů neúčastnili, přestože se našemu národu někteří prolhaní darebáci politici pokoušejí nalhat opak.

Pravda není ani legenda, podle které chtěl do Chile, konkrétně do Patagonie český a moravský národ přestěhovat bratr Tomáše Bati Jan Baťa. Tentokrát nikoli jako obranu před fašizmem, ale jako důsledek nacizmu a 3, světové války „Převezení 10 milionů lidí do Jižní Ameriky by stálo asi 140 miliard Kč a za 140 miliard Kč by si mohli pořídit velmi pěkné hospodářství, živnost atd. A kdybychom jim dali na cestu ještě dalších 140 miliard Kč, stále ještě by to byl zlomeček toho, kolik nás stála první světová válka,“ napsal ovšem ve fejetonu v roce 1938, kde spočítal, kolik by takový útěk Čechů a Moravanů z Evropy stál.

Jan Antonín Baťa měl vůbec zvláštní myšlenky. Byl jedním z těch, kdo plány železničních koridorů a také vodního spojení skrze kanál Dunaj–Odra–Labe. Podle Sáhy rodu Baťů  ovšem kritizoval daňovou politiku státu ztěžování podnikatelského prostředí: „Je třeba přestat s vydáváním zákonů, zužujících občanskému podnikání jeho pracovní pole,“ napsal, aniž by znal tzv. sociální stát, který v současnosti bere obyvatelům dokonce  polovinu příjmů.

Na tragédii českých a moravských lidí, částečné omezenosti a uzavřenosti některých skupin a tím i jejich velké manipulovatelnosti a tíhnutí k nevolnictví se evidentně podepisuje poloha našeho území. Sevřeni horami ve velkém údolí, bez moře a bez oceánu, bez rozletu do dálek za obzor si mnozí připadají odsouzení k poddanství. Na rozdíl od mořských národů Češi nebojují, absence opravdového živlu je příčinou holubičí povahy. Zotročit mořské národy je mnohem obtížnější, i když nikoli vyloučené. Kdo se rozhodne emigrovat, jedině k mořskému národu, doporučujeme.

Irena Válová

Fotografie Slapského jezera: fotogfar Petr Stříbrný