Horor na Vendée Globe: Vyhořela loď! Enda O'Coineen cituje Winstona Churchilla.

Horor se odehrál v neděli v závodě sólo na plachetnici kolem světa bez pomoci Vendée Globe. V hlavní roli oheň v kajutě, vítr 40 uzlů na širém oceánu, převracející se zaplavená loď, výpadek přístrojů a jediný muž: Conrad Colman. Námořník o katastrofě poslal zápis a událost nafilmoval.
„Když žiješ na hraně, zabíráš příliš mnoho prostoru," vzkazuje všem, kteří dávají přednost svobodě na oceánu před smrdutými jistotami pevniny, Enda na snímku z 2. prosince 2016. Život na hraně si užívá v tom nejlepším smyslu tohoto slova.

Snímek bordelu po požáru na lodi Foresight Natural Energy je uvnitř článku. Pro zvětšení klikněte.

Je neuvěřitelné, že po tom všem je novozélandský jachtař s maďarským zázemím Conrad Colman zpátky v závodě. Podařilo se mu nahodit elektřinu a po zážitku, který popsal jako příšerný, pokračuje. Záznam, co dělá Conrad na takřka převrácené lodi je zde.

Popis událostí velmi připomíná katastrofický film Vše je ztraceno. S tím rozdílem, že americký jachtař ve filmu si katastrofu způsobí sám svojí hloupostí a loď se potopí. Naše recenze pd názvem Tajemství filmu Vše je ztraceno - jde o instruktážní film o pošukovi tehdy slabší povahy rozrušila.

Naopak závodník Conrad Colman se situací vyrovnal obdivuhodně.

Toto Conrad napsal a my ho nebudeme přerušovat ani titulky:

Na obzoru jsem viděl Arnauda, vítr byl 30 uzlů, udělal jsem obrat, abych se odklonil z jeho kurzu, když jsem ucítil pach plastu. Myslel jsem, že to mohou být baterie, zkontroloval jsem je a spustil na počítači diagnostiku elektrického systému. Vše bylo v pořádku. Vyšel jsem ven z kajuty, abych zrefoval. 

Když jsem se vrátil, byla kajuta plná kouře a zpoza stolu s elektronikou šlehaly žluté plameny. Hořela jedna z kontrolek nabíječe baterie solárního panelu a oheň se blížil ke kabelům elektrického sytému. Vzal jsem požární deku a udusil ho, ignoroval jsem elektrické šoky a žár, pouze jsem myslel na záchranu lodě. Když plameny zhasly, uslyšel jsem pípnutí autopilota a pak už se mi svět obrátil vzhůru nohama.

Hořící kabely zkratovaly autopilota. Loď se obrátila se mnou uvnitř. Tanky s balastem a vyklápěcí kýl, které činí tuto loď nejrychlejší lodí na světě, přispívaly k tomu, že loď se chtěla převrátit a aktivně potopit sebe sama. Když jsem vystrčil hlavu z kajuty, loď byla v náklonu 80 stupňů a špička stěžně pár metrů od hladiny. 

Pokusil jsem se stáhnout genakr a nastavit hlavní plachtu.Vítr sílil, nedařilo se mi stáhnout přední plachtu, musel jsem ji odtrhnout. Moje špatná práce se stahováním plachty a sílící vítr způsobily, že plachta se začala znovu rozbalovat a mlátila s sebou ve vichru. 

Až s kormidlem mezi koleny a přes vinšny se mi po dvou hodinách podařilo natočit plachtu na jiný přední stěh. Vítr o síle 40 uzlů bušil do lodě a přes palubu s tříštily gejzíry z vln, když jsem tancoval na přední palubě s kapesními noži (v nebezpečí námořník plachtu odřízne speciálním nožem, jinak by se neřiditelná loď převrátila – pozn. autorky).

Když jsem zajistil loď a vrátil se do kajuty, všechno tam plavalo. Protože loď příliš dlouho ležela na boku, ze šachty, ve které je upevněn vyklápěcí kýl, se dovnitř nahrnuly stovky litrů vody. Zavazadla s potravinami a oblečením v ní plavala. Naštěstí můj tým vše vakuoval do fóĺie, takže škody byly minimální – nasáklé byly oděvy do chladného počasí, náhradní boty a spacák.

Poté jsem se prokopal popelem ke kabelům a znovu jsem je instaloval. Řval jsem radostí, když se mi na obrazovce počítače roztancovala světýlka, protože alternativou bylo obrátit loď do Kapského města a vzdát závod. Nyní plachtím ve větru 25 uzlů, končí popis strašidelného požáru s blackoutem uprostřed Indického oceánu Conrad Colman. 

Conrad Colman nejede kolem světa poprvé, zúčastnil se závodu Barcelona World Race spolu s maďarským závodníkem Nandorem Fa a jejich angažmá můžete vidět v našem filmu Borci z Barcelony.

Vzkaz Endy všem, kteří dávají přednost svobodě na hraně              

Ani na oceánu se nic neutájí, informace a drby se tam šíří rychlostí větru. Na skutečnost, že v neděli ráno vzdal závod Japonec Kojiro Shiraishi, reagoval irský závodník Enda O'Coineen, kterého to osobně zasáhlo, když se to dozvěděl. Kojiro zlomil stěžeň a nyní je na cestě do Kapského města. Toto napsal Enda:

 „Poprvé jsme byli představeni v irském pubu v Tokiu před osmi lety a stali se přáteli. Byli jsme v kontaktu a naše přátelství se prohloubilo až k Vendée. Rovněž japonský tým má speciální irský zájem, protože v zázemí byl řízen Tony O'Connorem. Bylo to díky Tonyho jazykovým a obchodním dovednostem, které umožnily projekt a kvalifikaci týmu….Jenže v povaze této nádherné akce je aspekt zahrnující každou lidskost, totiž že nikdy nevíme, co se stane příště kapitánům žijícím život na hraně 24 hodin denně. Jak zní slavný citát Winstona Churchilla: „Když žiješ na hraně, zabíráš příliš mnoho prostoru.“

Endyho vzkaz platí nejen pro Kojira, ale dnes rovněž pro Conrada a především pro vás všechny, kteří před životem v jistotě pevniny dávají přednost svobodě oceánu. Na snímku je Enda 2. prosince 2016, který si život na hraně na oceánu užívá v nejlepším smyslu toho slova.

Irena Válová